.png){kind=logo}
Tuto otázku slýchám často od svých klientek na terapiích, seminářích nebo lekcích břišních tanců. Když jsem přibližně před 20 lety začala pracovat se ženami na „jejich ženství“, vnímala jsem jako velký posun už to, že si ženy nechaly narůst delší vlasy, pořídily si sukni, třeba i dlouhou a pochopily, že je potřeba se občas i zastavit a odpočinout si.
Cesta k ženskosti: Od dělání k bytí.jpg)
Doba se obrovsky proměnila. Dnes ke mně chodí ženy, které na pohled „vypadají žensky“, mají delší vlasy, šaty, ezo-náramky, amulety či lodičky a business
kostýmky a říkají mi, že potřebují posílit ženství. Prý jsou příliš v mužské energii. Mnohdy mají gynekologické obtíže, řeší neplodnost. Mají za sebou už i mnoho sebepoznávacích ezoterických seminářů, mnoho načteno na internetu a přesto přichází s otázkou: „Šárko, poraďte mi, co mám udělat, abych podpořila svou ženskost?“ Jednoduchá otázka a přitom tak rozsáhlá a často dlouhá cesta k naplnění odpovědi na ni. Často odpovídám: „Dělat nemusíte nic, stačí jen prostě být.“ Ženy na mě většinou nechápavě zírají. Nic nedělat? Žádný návod? Prostě jen být? Jak se to dělá? Jak to vydržím? Neunudím se u toho k smrti? A bude to mít výsledky? Dostat se převážně do stavu bytí, řečeno slovy čísel do stavu, kdy 80% energie ve mně je „ženská energie“, je pro dnešní ženu velmi náročné. Je to cesta. Cesta postupného sebe-poznávání, často cesta léčení toho nepřijatého a zraněného uvnitř sebe samé. Také cesta odvahy žít svou proměnu a ukázat ji světu.
A co je to tedy ta ženská cesta?
Co to je být tou pravou ženou? Ženou s velkým Ž? Ženou bohyní? Není to proces dělání, stávání se. Je to spíše proces znovuobjevování toho, co už v nás je. Toho, co tam vždycky bylo. Toho, co do nás „naprogramovala matka Příroda, co máme ve svých ženských genech. Ženy mi říkají: „Snažím se být více citlivá, něžná, mít se ráda, být laskavá, milující, sexy“ a já jim dnes odpovídám: „ Objevte svou proměnlivost. Proměnlivost je ženská přirozenost“. My ženy, pokud jsme tedy „skutečně ženami“, jsme proměnlivé. Každý den jsme jiné jako Luna na obloze. Ta je také každý den jiná a má své cyklické proměny. A stejné jsme i my ženy. Jenomže žijeme ve společnosti, která naši proměnlivost dlouhodobě potlačuje a tak už mnohdy ani my samy nemáme se svými cyklickými proměnami kontakt. Nevíme, co je naše autenticita, tedy naše skutečná pravdivá vnitřní podstata, která se v každém okamžiku může proměňovat. Snažíme se žít jednu, dvě role, tak jak to po nás požaduje společnost a přitom v nás dřímá široké spektrum našich vnitřních žen. Ty více ženské - jemné, receptivní i ty více mužské - rozhodné, aktivní. Ty krásné jasné princezny i ty temné čarodějky vzbuzující respekt i bázeň. Ty hodné a laskavé ženy i ty divoké nespoutané rebelky a dračice. Ty dávající a milující matky i ty beroucí a ukončující stařeny.
A tak cesta návratu svého ženství je cestou znovuobjevování své přirozené ženské proměnlivosti. A to v každém věku od okamžiku vstupu do svého ženství. Od Menarché, své první menstruace a až do smrti.
Autor článku: Sarag Dea (Mgr. Šárka Urbanová) - autorka programu Lunární Žena